Ahojky

Historie tzv. Nové radnice v Brně sahá až do středověku, kdy v prostorách kapitulní síně dominikánského kláštera vedle kostela sv. Michala probíhala sněmovní a soudní zasedání Moravské země. Na konci 16. století byla nad kapitulní síní a částečně nad ambitem kláštera podle návrhu italského stavitele Pietra Gabriho postavena samostatná sněmovní část s velkými sály Sněmovním a Rytířským a menšími poradními místnostmi. Tyto prostory jsou dodnes přístupné z dochovaného venkovního renesančního schodiště. V průběhu 17. století byly veškeré zemské úřady brněnské a olomoucké sloučeny do jednoho se sídlem v Brně, což si vyžádalo nové rozšíření objektu v roce 1666 podle návrhu Ondřeje Erny. Další stavební úpravy proběhly v první polovině 18. století podle návrhu Mořice Grimma. Ve druhé polovině 19. století bylo rozhodnuto o stavbě nového Zemského domu (dnešní sídlo Ústavního soudu v Joštově ulici) a po jeho vzniku byla budova na Dominikánském náměstí odprodána městu Brnu. Nejdříve sloužila potřebám městského muzea, gymnázia a různých spolků a postupně také stále většímu počtu magistrátních úřadů, které se již nevešly do objektu dnešní Staré radnice. Proto bylo počátkem 30. let rozhodnuto o rekonstrukci bývalého Zemského domu a jeho adaptaci pro potřeby městských úřadů. Projekt byl zadán funkcionalistickému architektovi Josefu Poláškovi, jenž se snažil o maximální zachování původní podoby památky. Rekonstrukci, která probíhala v letech 1934–36, předcházelo nové zaměření a zakreslení budovy, jelikož původní plány se nedochovaly. Určité stavební zásahy si vyžádalo zavedení sítí a moderních technologií do barokních budov, jako např. vodovod, odpadní kanalizace, elektrické osvětlení, telefon, signální zařízení, rozhlas, ústřední topení a další. Došlo k novému vydláždění nádvoří, jež dodalo komplexu reprezentativnější charakter. Dále byly provedeny restaurátorské práce, kterých se ujal Jan Janša, jenž provedl konzervaci fresek ve sněmovním sále, na schodišti a ve sňatkové síni. Poláškovi se podařilo vytvořit jedinečný interiér díky zachování většiny původní výzdoby, jež kontrastovala s moderním jednoduchým nábytkem. Radnice byla slavnostně otevřena 23. září 1935 a při této příležitosti pronesl Jiří Mahen tuto báseň: „[…] jsou města, v nichž ti člověk ruku podá, / že možnostmi jsou stále bohata – / z nich bude Brno! Pro něj chcem-li žíti, / náš musí býti svět, v němž obzor práce svítí / vší odvahou! My stanem nad osudem, / že také ve své město věřit budem!“ V současnosti je Nová radnice sídlem Magistrátu města Brna a ve Sněmovním sále pod nově restaurovanou freskou od Daniela Grana se konají zasedání městské rady a zastupitelstva.