Podélně okapově orientovaný objekt v řadové zástavbě se sýpkovým polopatrem je krytý sedlovou střechou s pálenou keramickou krytinou. Uliční průčelí je členěno sedmi osami, v nichž se v horní části nacházejí malé segmentově zaklenuté okenní otvory sýpkového polopatra, pod nimiž jsou v ose umístěna okna či vstupy přízemní části. První osu tvoří vjezdová vrata, druhou a třetí dvě okna do výměnku, čtvrtou dvoukřídlé vstupní dveře s nadsvětlíkem a zbývající tři osy náleží hlavní obytné části. Všechny otvory jsou segmentově zaklenuté, osazené v klenutých nikách lemovaných jednoduchými šambránami; okenní otvory v sýpkovém polopatře mají dvojitou špaletu. Okna v přízemí jsou dvoukřídlá, členěná do šesti tabulek, okna v polopatře do čtyř tabulek, přičemž některá již nejsou dochována. Fasáda je hladká, rozčleněná širokým plochým vodorovným pasem oddělujícím přízemí od polopatra. Polopatro se do ulice prezentuje malými segmentově zaklenutými otvory, přičemž podchodná výška splňuje parametry plnohodnotného patra. Do prostoru sýpky se vstupuje žebříkem ze síně; stěny jsou omítnuty hliněnými omítkami dekorovanými různými typy obloukového motivu, prováděného třemi prostředními prsty do vlhké omítky, což je pro lokalitu typické. Na uliční i dvorní zdi sýpky je vyznačen letopočet 1886, na dvorní straně doplněný nápisem „J. 1886 / Am 26. Juni 1886 / Elisabeth“. Přízemí tvoří sedm místností a chodba, která přechází do prostoru krytého náspí v hloubce parcely. Síň odděluje hlavní obytnou část domu při pravé straně průčelí od výměnku situovaného vlevo. Z chodby vede vlevo umístěné žebříkové schodiště, zajištěné bedněním, na prostornou sýpku s trámovým stropem. V obytných pokojích s okny do ulice je dochována dřevěná podlaha, v ostatních místnostech zůstává dlažba. V bývalé komoře v hloubce parcely se dochoval trámový strop s okosenými hranami a deskovým záklopem, dnes doplněný vestavbou záchodu a koupelny. Interiér uchovává původní dřevěné zárubně, dvoukřídlové i jednokřídlové rámové dveře s výplněmi, dveře z desek na sraz či na pero a drážku včetně kování, například vnějších křížových závěsů; typově některé kusy kování odpovídají staršímu období než samotný dům. Ve stěnách se dochovaly různé niky. Na levé straně objektu se nachází průjezd a výměnek, na který ve dvorní části navazuje drobný přístavek s pultovou střechou. Závěr dvora uzavírá podélně orientovaná stodola. Celek představuje typický podélný venkovský dům se sýpkovým polopatrem, charakteristický pro region svou segmentovou artikulací otvorů, hliněnými omítkami s plastickým dekorem a tradičním dispozičním uspořádáním.